Fotografie Lukáše Houdka

Translidé jsou ve světě vnímáni vesměs negativně. Antipatie okolí většinou pramení z neznalosti problematiky a okolí tuto poruchu pohlavní identity často chybně považuje za úchylku. Mezinárodní klasifikace nemocí ji vysvětluje jako touhu žít a být považován za člena opačného pohlaví. Podle dokumentu je touha doprovázena přáním na anatomickou změnu svého těla ve prospěch preferovaného pohlaví a hormonální léčbu, která některé menší změny řeší.

Zaslíbené Španělsko
Různé světové země připisují transsexuálům různá práva. Většina z nich není příliš vstřícná. Zatímco mají například v Indii translidé své specifické místo ve společnosti, v některých zemích jim stále nebyla přiznána základní lidská práva. Například v Portugalsku Nejvyšší soud právní (tedy „papírovou“) přeměnu pohlaví nepovolil. Itálie nebo Francie vedle toho neumožňuje, na rozdíl od České republiky a dalších zemí, sňatek translidí po přeměně pohlaví. Někteří transsexuálové zcela logicky odcházejí žít do vstřícnějších krajin, kde získají právo na příjemnější život. Jednou z takových evropských zemí je Španělsko. Přicházejí tam transsexuálové z celého světa, zejména ze zemí Latinské Ameriky. Tamní vláda před pár lety schválila liberální zákon umožňující právní přeměnu pohlaví, pokud osoba žije životem upřednostňovaného pohlaví minimálně po dobu dvou let. Tato „papírová“ změna pohlaví proběhne i za toho předpokladu, že jedinec nepodstoupil operaci, která by pohlaví změnila zároveň biologicky.

Zákon versus realita
I když jsou španělské zákony k translidem více než vstřícné, realita každodenního života je trochu jiná. I přes zavedení antidiskriminačního zákona dochází zcela běžně k jejich znevýhodňování například v zaměstnání. Práci transsexuálovi dá málokterý zaměstnavatel, o to méně pokud je jeho pohlaví stále v procesu přeměny. Proto se velké množství madridských transsexuálů živí prostitucí a každým dnem bojuje o přežití. Cesta k jiné profesi, i přes silnou vůli drtivé většiny z nich, je v podstatě slepá. Přesto se ale najde několik organizací a příkladů z řad úspěšných translidí, které ostatní transsexuály v boji za lepší zítřky povzbuzují.

María Alejandra
Maria Alejandra je šestadvacetiletá transsexuálka původem z Kolumbie. Už v dětství se cítila jako dívka a často, když byla sama doma, si oblékala šaty ze skříně své matky. Potom vyběhla na ulici, kde si hrály jiné dívky. Ty ji ale z důvodu její očividné odlišnosti od sebe odstrkovaly. Tady Alejandra uvádí počátek své touhy po změně pohlaví.
Dnes je Alejandra studentkou architektury v Madridu. Své studium započala ještě v Kolumbii, odkud ale kvůli napětí vyvolanému snahou o změnu svého pohlaví odešla. Profesory na madridské univerzitě o procesu své přeměny informovala. Ti tuto pro některé poměrně nečekanou informaci přijali vesměs pozitivně. Školu by ráda i přes řadu problémů úspěšně dokončila. V budoucnu by se totiž ráda stala slavnou architektkou, která by svým úspěchem podpořila pozitivní vnímání transsexuálů majoritní společnosti.

Ať mě třeba zmlátí
V dnešní době se na veřejnosti nejčastěji pohybuje v mužském oblečení, jelikož si doposud nedokázala zvyknout na opovržlivé pohledy kolemjdoucích. „Teď už je mi to ale jedno. Rozhodla jsem se, že se na všechny vykašlu a budu chodit tak, jak se mně líbí. Ať mi klidně nadávají, ať mě třeba zmlátí. Já to vydržím,“ vysvětluje své odhodlání Alejandra. „V některých ohledech to mám ještě ztížené tím, že se mi libí ženy. Jsem lesbička,“ dodává.

Mojito girls
S přeměnou svého těla začala před necelými dvěma lety, kdy se na veřejnosti stále častěji objevovala v dámském oblečení. Později začala brát hormony, které měly přispět k fyzické přeměně jejího těla – tedy především k odstranění chlupů a částečné změně barvy hlasu. Dnes navštěvuje dvě pracovní skupiny občanského sdružení Cogam, které působí na poli diverzity sexuální orientace a identity. Alejandra je členkou skupiny transsexuálů, ve které sdružení klientům radí, jak mají v různých životních situacích postupovat. Vedle toho dochází do lesbické skupiny, která funguje na podobné bázi. Přijetí lesbickou skupinou považuje Alejandra za úspěch a při jejích pátečních setkáních se cítí sama sebou. Neoficiálně si skupina říká „Mojito girls“, protože každé setkání zakončí v nedalekém baru.

Družičkou na svatbě
Zanedlouho se bude konat svatba její nejlepší přítelkyně. Alejandra vnímá svatbu jako příležitost ke svému uvedení do společnosti v roli ženy. „Kamarádka mi pořád říká, že musím vypadat naprosto dokonale,“ popisuje s nadšením. Proto se rozhodla podstoupit sezení, při kterých jsou jí laserem odstraňovány vousy z obličeje. Jelikož není její finanční situace nejlepší, může si v rámci příprav na svatbu dovolit utratit jen sto dvacet euro. Šedesát euro bude stát několik laserových operací, jejichž výsledkem bude dokonale hladká tvář. Za zbylé peníze si Alejandra pořídí slušivé koktejlky. S napětím však očekává, zda bude svou přítelkyní vyzvána k účasti na svatbě v roli družičky.

Lizethe
Na rozdíl od Marie Alejandry si už úspěšnou přeměnou pohlaví prošla Lizethe. Narodila se před čtyřiceti lety do bohaté kolumbijské katolické rodiny. Na tamní univerzitě vystudovala turistický ruch a začala slibně rozvíjet svou kariéru. Se změnou pohlaví začala v sedmadvaceti letech, kdy podstoupila první fázi hormonální léčby a později i změnu pohlaví. Rodinu o své nové identitě informovala až několik let po operaci.

Přestupní stanice
Z důvodu špatného postavení transsexuálů v zemích latinské Ameriky před sedmi lety emigrovala do Německa. Tam si našla partnera, se kterým po dvě léta sdílela jednu domácnost. Jelikož úspěšně podstoupila řadu plastických operací, Lizethin partner o jejím maskulinním původu netušil. Sama se mu s touto informací svěřila až po několika měsících společného soužití. I přes nově nabyté lepší postavení ve společnosti pro ni bylo Německo jen přestupní stanicí. V Madridu, kam odešla kvůli slibným sociálním změnám ve prospěch translidí, žije skoro pět let.

Cogamské terapie
Lizethe pracuje v již zmíněné organizaci Cogam, která sídlí v samotném centru Madridu v liberální čtvrti Chueca. Věnuje se sociálním programům zaměřeným na gaye, lesbičky, bisexuály a transsexuály. Lizethe zde v minulosti vedla program na pomoc transsexuálům. Ti v Cogamu navštěvují terapeutické skupiny, ve kterých s odborníky hovoří o svých problémech a možnostech jejich pozitivního řešení. „Transsexuálové to tu mají rádi. Jelikož se většina z nich živí prostitucí, dává jim naše sezení možnost se od problémů odpoutat a v kolektivu ostatních zapomenout,“ popisuje efekty programu Lizethe. Skupinové terapie dodávají klientům sílu a odhodlání k dokončení celého vleklého procesu. „Pro změnu je zapotřebí hodně času, plastických operací a hlavně silné vůle. Člověk musí vedle peněz investovat hodně energie, aby to vůbec dokázal,“ dodává Lizethe.

Úspěšná transsexuálka
Lizethe je v dnešní době symbolem úspěšné transsexuálky, která se o svých zkušenostech nebojí hovořit na veřejnosti a proti útokům majority se staví čelem. Jelikož její maskulinní minulost není na první pohled patrná, dodává svým klientkám naději v úspěšnost celého vleklého procesu.
„Já jsem si své ženství uvědomovala odjakživa. To člověk prostě cítí. Má sebereflexe byla ženská i mé fantazie byly ženské. Pořád.“ Když Lizethe rodiče o změně pohlaví informovala, rodina se od ní distancovala. Před několika lety ale rodinu opět navštívila. S úsměvěm vzpomíná na překvapení, které na ni doma čekalo. „Můj táta mi začal říkat: ‚Moje holčičko!‘, nebo: ‚ Slečno Lizethe!‘ Všichni mě začali plně respektovat. Dnes s nimi nemám problém.“